Ráno nás budili ptáci, sluníčko a hlad s žízní. Jak jinak. Když jsme posnídali dorazil Chobot s Lenkou a synkem Kamilem a nakonec i Toulavej Medvěd s Ájou a juniorem Fandou. Byli jsme komplet (skoro), ale před námi byl skoro celý den. Domluvili jsme se, že nebudeme celý den trávit u chaty a šli se v různých skupinách projít do blízkého Skaláku (tak se místně říká Hruboskalskému skalnímu městu). Já se s Martínkem přidal k Růže, Vojtoj, Štěpánce, Divošce i Hirovi a šli jsme podle internetu hledat málo známé skalní brány. Nakonec jsme ale našli pod zámkem prima jeskyni a o kus dál i kešku (k radosti Martínka, který ještě nikdy žádnou neviděl). Pokochali jsme se rozhledy z pod skalní věže List a Větrník, kde jsme se i podívali do míst největšího neštěstí v Českém ráji (v roce 1969 tady uhodil blesk do skály a zranil schované horolezce, z nichž tři bohužel zemřeli – více tady: Turnovsko.) Kolem Skauta jsme zahnuli a vystoupali zkratkou nad Adamovo lože. Po silničce jsme došli k Arboretu a v letním občerstvení u Hájenky si rádi odpočinuli. Další cesta vedla k místům, kde jsme v devadesátých letech byli na vandru každou chvilku, do údolí Faraonů. Nejprve jsme se zastavili u převisu Malý faraon a zavzpomínali na setkání se známou ochranářskou figurkou. Pak jsme se mrkli do jeskyní Velký Faraon, kde nás zaskočil terén zcela zarostlý náletem, ale i stále poměrně dobře zachovalé skalní malby ve stylu egyptské výzdoby hrobek. Údolíčkem jsme pak vystoupali k silničce a z ní hned spadli zpátky k pronajaté hájence. Tam už bylo živo. Chobot rozjel turnájek v Petanque a bylo to jak se patří napínavé i zábavné. Já později začal v chatě chystat plátno a projektor k hlavnímu prográmku akce – ke Vzpomínání 2018. Kolem šesté jsme si začali prohlížet historii LFC v obrázcích i pár sestříhaných videích. Pak přišly na řadu fotky ze zimních vandrů a po krátké přestávce i fotky z proběhlých Buřtobraní. Závěrem jsem ještě pustil pár sestřihů z vandrů. Na Danovo fotky z letošní pouti do Santiaga de Compostelo už bohužel nedošlo. Snad to vyjde někdy příště. Mezitím dorazil alespoň na otočku Lišák s vyměněnými koleny a ženou Číčou (ta je prý původní). Dohrál se turnaj, Chobot předal ceny a došlo k pasování nejnovějších pečbuřtů. V sobotu 14.6. 2018 se stali právoplatnými členy Asociace českých pečbuřtů Lejdy a Čepy z T.O. Kentucky! Jejich radost byla nezměrná – a muselo se to nutně zapít. Stejně tak se popřálo Pivoňce k jejím kulatinám (i to se muselo zapít 😊). Večer pomalu přešel v noc. Zpívalo se z kytarou a když už Lejdy umdlévala únavou, tak i bez kytary. Koloval humor a Mišák lákal k výčepu na medovinku a pivko. Po půlnoci už ale byl klid a les pohltil všechny přítomné šupáky. I Pajdu, který mezi nás dorazil alespoň na jednu noc.

Nedělní ráno bylo krásné, teplé a slunečné. Nálada byla dobrá. Snídalo se, povídalo. Shodli jsme se, že to byl vydařený pohodový víkend v prima tlupě. Po desáté hodině se kamarádi začali rozjíždět k domovům.

Sesmolil Pavouckej