Ke spoluúčasti jsme překecali Vojtu. Sraz Na Rybníčku byl k ničemu, páč tam otevírali až víc jak za hodinu (v sobotu až od 17h!!!). Protože jsme ale měli chuť na kousek píva, zapojili jsme mozek a popošli do Sklípku. Tma přišla rychleji, než jsme se nadáli. A protože jsme měli řádně rozkecáno, cestou na flek jsme si díky zapovídání i malinko pobloudili. I díky tomu jsme se podívali do liduprázdného chatičkového kempu Amigo. Šli jsme širokou štráse místy, kde to v létě musí být opravdové peklo. Stánky, hospůdky, kiosky, chatičky, odpadkové koše... Ufff, rádi jsme se zas vymotali v lese a správným směrem došli až pod kemp Vé. Už auta u silnice nás varovala. Pod kempem bylo jasno - nahoře hlahol a odlesky ohně na převislé skále. Nehodlali jsme se družit a také jsme cítili, že společnost nahoře je proti nám s konzumací dost napřed a zřejmě bychom nezapadli. Zalovil jsem tedy v paměti a dovedl nás nocí na kemp, který mi ukázala Šamanka. To ona s Martinem, dej mu pán bůh lehký spočinutí, tenhle flíček zvelebili a my toho tentokrát rádi zneužili. Našel jsem ho na druhou dobrou. zaplápolal ohýnek, zavoněly uzenky a kolovala petka. Marťas šel unavenej spát a my seděli u ohýnku a klábosili. Až dlouho po půlnoci jsem naposled přiložil a jako poslední se zavrtal do pytle. Byla temná noc a jen Sýček rušil lesní ticho.

Ráno jsme vstávali až po půl deváté. To už oheň plápolal, páč martin vstával samozřejmě dřív. Proběhla luxusní snídaně (toipnky, míchaná vajíčka na slanince s cibulkou) a byl čas se zase balit. Nadělali jsme nějaké dříví pro další příchozí (jak jsme byli rádi, že tu večer bylo a my nemuseli po tmě vrávorat svahem), udělali zápis do kempovky a vyrazili borovými lesy k domovu. Na vandru jsme strávili jen 22 hodin, ale byl to dobře strávenej čas!

Sesmolil Pavouckej