Cestou do lůna lesů bylo v pátek veselá

Prima posezení pod převisem kdesi v Kummeru

Pauza v dešti na hřebenu Kummeru pod přírodním deštníkem

Pátek 9.8.2019

V pátek jsme se všichni sešli v podvečer v hospodě Na Rybníčku. Tam nabrali vodu i nějakýho zrzouna do petek a vyšlápli kolem velkého rybníka, kterému se nesmyslně říká jezero do nedalekých divokých skal. Zatímco Mácháč okupují v létě davy turistů, ve skalách hnedle vedle je klid a ten jsme hledali. Pod mým neomylným vedením jsme ještě za světla došli až na oblíbený kemp a přitáhli přitom pořádnou hromadu dříví. Tady je svět ještě normální, tak by to ani hned nebylo potřeba, ale aspoň jsme ho ráno nemuseli příliš doplňovat. Pod převisem bylo čisto a dřevo tam nalámané mi bylo dosti povědomé. Po nahlédnutí do kempovky jsem zjistil, že od března, kdy jsme tu byli se Starým trempem, tu jen prošel nějaký šupák cestou do Splavů. I to vypovídá o opuštěnosti těchto míst. Zahořel oheň, zavoněly špekáčky i jiné pochoutky. Kolovala petka píva, nějaké ty truňky a došlo i na Mišákem dotáhnutou litrovku medoviny ve skle. Pěknej večer jsme si udělali.

Sobota 10.8.2019

Ráno vstával první Magneto už někdy v sedm hodin. Rozdělal oheň, u kterého jsme se postupně scházeli a snídali. Po sbalení, úklidu a zápisu do místní kempovky, jsme tato bohulibá místa opustili a vydali se pod náhle zamračenou oblohou na tremp. Než jsme došli do prvního postupového cíle, událi se dvě věci – začalo pršet a potkala nás Chudkynovic Ája, která dorazila ráno autem za zbytkem rodiny aspoň jako na výlet. Společně jsme došli ke zmrzlinárně U Leknínu a tam si v dešti dali zmrzky, lahváče i kafe. Po hodince jsme zase vyrazili do divočiny Kummeru. Bohužel jsme si naplánovali trasu zrovna místy, kde probíhalo stahování dřeva z těžby. No, nic se nikomu nestalo a snad ani pánovi v Lakatošovi cévka neprdla a my vysoupali na hřeben vysoko nad Máchovo Jezero i blízký Břehyňský rybník. To se už rozpršelo vydatně a nás dohnal hlad. Naštěstí se nahoře ale netěžilo a my našli azyl pod rozložitým listnáčem, kam fakt ani nekáplo. Pod tímhle přirozeným deštníkem jsme vytáhli konzervy, salámy, chleby a pěkně si zadebužírovali. Hlt slivovičky, či rumu vlil elán do žil, tak jsme mohli vyšlápnout dál k hlavnímu cíli dne. Opuštěnou divočinou listnatého i smíšeného lesa jsme kličkovali po cestách mezi skalami a počítali houby, které jsme ale nesbírali, protože bychom je neměli kam dát. A bylo by jich dost (u babek jsme skončili u čísla 50). Na velkém rozcestí mrknul Chudkyn do mapy a vymyslel zkratku. Vzhledem k dešti to nebyl špatný nápad, jak se rychleji dostat do sucha. A vymyslel to dobře. Ve dvě odpoledne už jsme seděli v prázdném lokálu restaurace Na Pláži v Hradčanech. Venku stále lilo, tak jsme nikam nespěchali. Přímo z oken jsme koukali do výběhu, kde pobíhali srnky a pávi (zřejmě zvěř odnaproti od Billa, který nedávno zemřel). Paní hostinská nám nabídla i jídlo, že má ještě tři porce guláše a může nám udělat smažený sýr s hranolkami. I když to nebylo zrovna nejlevnější, nakonec jsme kývli. Průměr, ale ochota a starostlivost obsluhy to vyvážila. I přes déšť bylo stále dusno, tak jsme se nakonec i v rybníce vedle hospody i vykoupali. Jen Čepy, který má k vodě vztah založený na vzájemném respektu a Ája, která byla nachcípaná se na nás koukali ze břehu. Pořád krápalo a voda byla příjemně vlahá i mělká, takže s plaváním to byl trochu problém :-). Neuvěřitelné je, že v této vsi bylo před válkou jedno z nejvyhlášenějších rekreačních středisek severních Čech (viz zde:) . Po vykoupání jsme se teleportovali o pár kilásků dál, tedy vlastně zpět. V hospodě, schovaní před deštěm jsme totiž usoudili, že než se mrcasit na kemp poblíž Hradčan, kde nejspíš nebude dřevo a bude jen mokrý, bude lepší vrátit se tam, kde jsme byli o noc dřív. I se nám v neděli bude líp vracet k vlaku. Teleport proběhl bez námahy a bez problémů a my v podvečer stanuli opět na tom prima opuštěném místě (schválně nepopisuju, kde je, protože bych rád, aby ta opuštěnost kempu vydržela, co nejdéle). Pod převis jsme natahali mokré dřívi a ze suchého rozdělali oheň abychom osušili provlhlé oblečení a také abychom si udělali večeři. Díky Chudkynojc Anežce jsme byli i obohaceni o kulturní zážitek (světelná show s chemickými loučemi). I jsme před setměním pozdravili nějakou outdoorovou partičku, co procházela dole po cestě. Ani neměli zájem k nám šplhat, i když by na nocleh zřejmě ještě vešli. Tma nás objala jak máma a opět kolovala petkopíva i nějaká ta kořalka. Bylo fajn. Tentokrát se ale šlo spát dřív. Jednak bylo vše vypito i řečeno a druhak únava z ušlých cca 14km také udělala svoje.

Neděle 11.8.2019

Ráno jsme si trochu přispali a z pelechů se vymotali až před půl devátou. Zas probíhal ten ranní rituál balení, snídání, prdění :-). Bobina vyrobila z pár hub, uzeného a instantních doplňků výživnou polévku vylepšenou Čepyho sýrem ze Zlevněnky. Konzistence bláta a výrazná chuť po všem možném, byly hlavní devizou této kulinářské perly, která po zaschnutí nešla z ešusu, ani ze lžic dolů a musela se později omlátit jako beton :-). Hodili jsme bagáž na záda a v duchu poděkovali tomu místu, za to, že je. Šlapali jsme lesem, který byl nezvykle mokrý a o to víc voňavý. Civilizace se přiblížila. Míjeli nás cyklisti a vpředu jsme dokonce zahlédli i nějaké zelené otrapy s bágly na zádech. Asi šli ale jinam než my. My ve Starých Splavech skončili totiž tam, kde jsme začali. Na Rybníčku. Vlak nám jel za necelé dvě hodinky, které jsme prolenošili v příjemném stínu, protože sluníčko už zase pálilo, když léto ukázalo svou pravou tvář. Jenom kousek jsme se přesunuli na nádraží a koupili tam lupeny. Zahoukal vlak, vyřítil se ze zatáčky a spolknul nás, aby nás vyplivnul u našich domovů. Tak zas příště. Nejpozději třeba na vandru třináctého v pátek!!!!

Sepsal Pavouckej