Tak jsme se šťastně sešli a táhnem dál

Lejdy to umí rozjet. A my rádi s ní :-)

V lůně divočiny vodevšad daleko nám bylo moc dobře. Parádní místo!

Trampovat s AČP to unaví i drsné trempy z T.O.Kentucky

Nijak moc se to netroubilo ani nepřipomínalo, i tak se nás U zlatého lva na sklonku léta sešlo v pátek večer patnáct. Proběhlo ale jen pár rychlých pivek a pak přesun do Sedlece, kde jsme doufali v otevřenou oblíbenou putiku. Už z dálky jsme viděli otevřené dveře, které nám rázem vykouzlily úsměvy v tvářích. Rozjel se tu slušný večírek, ale všechno má svůj konec. Roztrhaně jsme se doplácali nocí na oblíbený kemp v jedné z Kokořínských bočních roklí. Já s Magnetem jsme tam dorazili první, tak jsme i přitáhli nějaké dřevo a to nalámali. Založili jsme i oheň, ale Magneto se již kamarádů bdící nedočkal. Ti dorazili až někdy kolem půl dvanácté. Pro některé z nás tím ale večírek neskončil a pokračovalo se u ohýnku s kytárkou dlouho přes půlnoc.

Ráno jsme si tedy vydatně pospali a první budiči lezli ze spacáků až v půl deváté. Balení, snídání a úklid kempu nám nějakou tu hoďku zabrali, ale před polednem jsme na cestu vyrazili :-). Ještě pořád nebyl žádný plán vandru, jen nějaké dvě, tři verze, kam jít. Doladili jsme to po poledni v Ráji na zahrádce U Weinlicha. kde Čepy zalil Lejdynu zahrádku (bez obsluhy :-)), pojedlo se něco z fast-foodové nabídky a mohlo se vyrazit na nově vymyšlenou cestu. Slunce nemilosrdně pálilo a my vyšlápli směr Zkamenělý zámek a Houska, kam jsme se rozhodli po delší době mrknout. Šlo nás všech patnáct, takže jsme i trochu budili pozornost. Když jsme po zdolání příšerného stoupáku splavení ve stínu lesa u Zkamenělého zámku odpočívali, turisté se nás ptali, cože jsme to za oddíl :-). AČP kupodivu neznali. Zřejmě lepší oddíl :-). Po lehkém obědě z vlastních zásob jsme pokračovali z pěkného výhledu dál přes rozcestí pod Drnclíkem do vsi Houska. Někteří „chrti“ si neplánovaně zašli až k zámku, kam jsme ale namířeno neměli. Kroky většiny totiž zamířily do místní putyky trefně nazvané „Na konci sil“. Zrovna jsme se tam srazili s nějakým zájezdem z brněnského šaškecu (rozuměj blázince), takže to u okénka trochu zadrhávalo, ale zase byla celkem sranda. Ještě než slunce zapadlo, už jsme byli na cestě ke kempu. Kempu, jehož polohu znal jen Vojta St.tr., a který nás tam i neomylně dovedl. Místo je to vskutku originální s jistým geniem loci. Ještě za světla jsme natahali dříví i si připravili spaní. Pak proběhlo pečbuřtění, kolovali kořky, petky s pívem i kytara. Později večer skončila kytara dokonce v rukách dvou kytarystek :-), které tak i několik písní zahrály! Ale to už nás pomalu únava zaháněla do pytlů. Na place pod stromy se spalo krásně a vůbec nevadil větřík šustící listím vysoko nad námi…

Ráno jsme se z pelechů vykopali o něco dřív. Vstávalo se už o půl osmé. Opět se snídalo na etapy, protože 15 lidí najednou v jednom ohništi neuvaří. Už v půl desáté jsme se ale loučili s předvojem, který spěchal víc než my a dal se na pochod do Mšena dřív. Pár nás ještě poklidilo prima flíček, zalomilo palec s Hirem, který jediný šel k vlaku do Oken. My se pak vydali také do Mšena. Cesta to byla poměrně vyčerpávající, ale krásné počásko i prima parta udělali z očistce celkem pohodové putování krásnou českou krajinou. V Romanově u hájovny jsme se rozloučili s Bobrem, který měl doma objednaný oběd a vypadalo to, že by ho mohl i stihnout, tak mazal do Mšena údolím Debř. To nás, nespěchálisty ještě vcucla hospoda v Romanově, kde jsme si dali asi nejlepší pívo vandru (fakt dobrej Zubr), abychom se pak po jednom kousku dopřesunuli do Mšena. Tam se kruh vandru v pátek třináctého uzavřel U Lva, kde proběhl celkem chutný pozdní oběd a došlo na poslední loučení. Lokálkou jsme směr Boleslav odjížděli jen já s Magnetem a Čepy s Lejdy. Padali nám hlavy a my se v čugále kejvali v divokém rytmu téhle snad nejhorší trati v ČR. Zdály se nám krátké sny plné vzpomínek na prožitý víkend. Krásně prožitý víkend. Bylo jasné, že pár z nás se zase v pátek 13. sejde U Lva. A tentokrát to nebude za tak moc dlouho :-).

 

Sepsal Pavouckej

Tulácký ráno