Tentokrát jsme se ale museli sejít v jiné putice, páč ta tradiční byla ten večer obsazena soukromou společností. Smolný pátek tentokrát dostál své pověsti. Nejdřív, když jsem ještě v putice umně probodl čerstvě načepovanou petku s pívem svou opékací vidličkou a pak, když jsem při sestupu na kemp uklouznul na čerstvém sněhovém poprašku a vymknul si kotník. Pajda mi nějak do sucha pomohl a mohl začít pohodový večírek u ohýnku. Ten se nakonec protáhnul až do půl čtvrté ráno, tak jsme si pak dopoledne dlouho pospali. V sobotu už nebylo po sněhu ani památky a dokonce začalo docela hustě lejt. Naháněla nás Divoška, ale nebyl signál, tak nevěděla, kde jsme. Pajda ji šel naproti a loučit jsme se musel i já. Plánovaně jsem musel domů, kde finišovaly práce v domečku - byl jsem rád, že jsem se urval aspoň na noc. Vyjít jsem ale musel dřív, než jsem plánoval, protože chůze mi dělala velké problémy. K vlaku jsme se pajdal skoro tři hodiny, ale stihnul jsme ho a frčel pod náhle roztrhanou oblohou domů.

Kamarádům zatím pokračoval prima vandr. To už je ale jiný příběh :-).

Sepsal Pavouckej