Někteří kamarádi vandrovali zimou východu už od pátku, ale já s Magnetem jsme mohli jet až v sobotu ráno, Auto tedy byla jasná volba. Díky tomu jsme mohli nabrat i Mišáka a také se mohli zastavit v Teplických skalách. I když nebylo rosničkami slibované azůro, velký okruh mlhou zahalenými skalami stál za to. Bílý poprašek dodával skalním velikánům patřičné kontury i v mlze, která je kdesi nahoře požírala. Popoledni jsme přejeli na Ostaš a chtěli si jen nechat u Petra v hospůdce bagáž, protože kamarádi měli dorazit až navečír. Tři volná místa akorát pro nás, nás ale vcucla a k pivu se nedalo odolat bohaté nabídce jídel ze zvěřiny. Píšu to vždycky, když se o téhle hospůdce zmiňuji a musím to napsat zas. Vaří se tu poslední roky skvostně! Někdo může namítat, že ceny jsou tu na tento kraj vyšší, ale já se nebojím říct, že zasloužené. Za tu baštu to prostě stojí :-). Nechtěli jsme ale sedět do noci v knajpě, tak jsme si tam opravdu bagáž nechali a vyrazili jen se žracáky zkusit štěstí na vršek hory. Tak trochu jsem doufal, že 700 metrů vysoký kopec bude aspoň trochu vyčuhovat z inverzní deky. Azurová odměna se ale bohužel nekonala. Vyfuněli jsme k Bludišti a po dlouhé době ho v mlze celé poctivě prokličkovali. Vybloudili jsme z něj u skalního útvaru Čertovo auto, kde se Magneto pokusil nechat popovézt, ale měl smůlu - skála se ani nehnula :-). Když jsme šlapali u okrajovek na severní straně kopce, mohli jsme obdivovat nádhernou ledovou výzdobu na větvích stromů. Některé ledové jehličky byly až 5 cm dlouhé. Nedalo se ale bohužel nevšimnout, že většina stromů je skoro bez kůry po napadení lýkožroutem - to nevěstí nic dobrého pro tenhle vrcholový les :-(. Panoramata z vyhlídek se nekonala, tak jsme se krkolomně přesunuli níž na náš oblíbený flíček a tam si zapečbuřtili. Co by to bylo za vandr bez ohýnku? Navíc jsme měl tušení, že večer ani ráno ohýnek nebude. A bylo to správné tušení :-). Se soumrakem jsme obešli kopec a sešli opět k hospůdce U Malíků. V téhle milé oáze klidu jsme pak rádi zalomili palce s dorazivšími kamarády, kteří vandrovali už od pátku. Opět jsme se parádně nadlábli, mastili s Magnetem karty, ale hlavně si i pěkně zazpívali, protože kromě Lejdy, která dovandrovala s Čepym a kytarou, dorazili z Hradce i Gepardi. Když mi tedy Péťa jako by nic podal klíče od jedničky (chatky vedle hospody), nebylo o čem přemýšlet. Nemusel jsem s Magnetem opouštět večírek v nejlepším. Jen jsem ho vyprovodil do chatičky a vrátil se ke kamarádům do víru zábavy. A zábava to byla řádná :-).

Ráno byla pro změnu mlha. Ani jsme se nepokoušeli hledat slunce na vršku a zapadli rovnou na zvěřinovou snídani do hospůdky. Byly čajíčky, byl koláček a nakonec byla i polívka a po ní zase zvěřinovej gáblík. Pak už jen loučení a zalamování palců. Sic to nebyl vandr, ale jen skorovandr, stál za to. Rádi občas podpoříme prima hospůdku kamarádů Jany a Petra Malíkových a taky rádi zavítáme do toho prima kraje na východ od nás. I když je to celkem daleko a doprava je komplikovaná, rozhodně nám to stojí za to!

Sepsal Pavouckej