Sraz jsme měli ve Starých Splavech. Tentokrát ale ne v hospodě, páč hospody byly z nařízení vlády ČR zavřené. Takže jsme já a Magneto zalomili palce s Medvědem a Fandou na nádraží. Pod slunečnou oblohou jsme obešli vrch Šroubený a zkusili zajít do autokempu za ním, kam bychom normálně ani nepáchli. Doneslo se nám ale cosi o otevřeném kioskovém okénku a to bylo třeba prověřit. A vyplatilo se! Opravdu měli otevřeno. My si tak s Medvědem mohli po měsíci konečně vychutnat točené pivo a děcka kofolu. Hmmm. Sic jen na stojáka, ale stálo to za to. Od těch Svijan za 34Kč se nedalo odtrhnout (!). Nakonec jsme tam šoupli čtyři kousky ani jsme nevěděli jak. Se soumrakem, který byl pořád ještě celkem brzy, jsme šlapali Kummerem (nebo též Ledovkama) na flek schovanej před zvědavcema v jedné z mnoha hlubokých roklí. Nikdo tam nebyl, jen dříví, co jsme tam vloni nalámali ještě my. Byli jsme bez kytar, tak jsme museli vystačit s krafáním, okřikováním parchantíků a cumláním plechovkáčů :-). Pečbuřtilo se, jak jinak, taky. Kolem půlnoci už jsme ale byli všichni v pytlích a ticho občas přerušovalo naše chrápání, či křik znepokojeného Sýčka.

Ráno jsme se vykopali s pelechů celkem brzy, ale nikam jsme nespěchali. Jen Medvěd na lehko vyrazil naproti k vlaku manželce Áje a jejich společnému kamarádovi Vláďovi. Přivedl je někdy před polednem, tak jsme si rovnou na ohni ukuchtili i oběd. O dalším programu bylo celkem jasno. Protože zmrzlinárna U Leknínu, hlásila, že má zavřeno, šli jsme oběd spláchnout tam, co jsme byli o den dřív. U okénka v kempu už bylo o poznání víc rušno. S nařízenými rozestupy si nikdo moc hlavu nelámal jen do té chvíle, než do uličky ke kiosku zatočilo auto městské policie. Zastavilo uprostřed cesty asi 100 metrů před kiáčem, počkalo, až se lidi rozestoupí a nandají si rouška a pak teprve kolem nás pomalu projelo, aby plynule pokračovalo v inspekční jízdě. Přemítali jsme, kam půjdeme zakempit na další noc a nakonec po zavrhnutí asi 2 jiných variant vyhrála ta nejmíň nápaditá - půjdeme zpět tam, kde jsme byli už tu první noc. Ještě jsme se došli slunit na pláž u Mácháče. Děcka si máchala nohy, my se vyhřejvali na telym jarním slunku a bylo překrásně líně a dobře. Ještě za světla jsme došli tam, odkud jsme před pár hodinami odešli. Využili jsme spousty času a natahali z okolí hromady dříví a to pak nalámali do zásoby. Pak už probíhal večer dle klasického scénáře. Debužírování, cucání rumu, povídání, vyprávění... Bya celkem sranda, tak jsme se do pelechů dostali tentokrát až po půlnoci.

Nedělní ráno už tak pěkné nebylo. Foukal vítr a citelně ochlazoval vzduch. Po snídani a sbalení, jsme kemp poklidili, srovnali nové dřevo pod skálu a přitom se domluvili, co s načatou nedělí. Rozhodli jsme se vyšlápnout směr Jestřebí. Sešli jsme podél obory k silničce a po té pak šli podél oplocení a koukali, jestli něco neuvidíme. A viděli jsme - jeleny Sika, daňky a dokonce i stádo Muflonů. Mezi stromy už tolik nefoukalo a mraky se roztrhaly. Když jsme došli do Jestřebí k Dřevěnce bylo skoro letní počasí. Slunce pálilo a udělalo nám docela žízeň. V Dřevěnce nás tedy velmi potěšilo otevřené okénko s čepovaným pivem. Ani jsme ho nedopili a loučila se Ája s Fandou, že pojedou domů, aby se Fanda mohl ještě něco doučit do školy (kam se v tu dobu nechodilo, protože se už měsíc vyučovalo tzv.distančně). Na sluníčku za dřevěnkou tedy zůstalo tři a půl chlapa :-). Medvěd s Vláďou s počtem vypitých piv přehodnocovali svůj původní záměr dojít do Lípy pěšky. Jak to dopadlo už ani nevím, protože já s Magnetem už jsme taky museli na vlak. Neděle se cestou zakabonila a my byli rádi, že nás Bobina vyzvedla na nádraží autem a dovezla komfortně až k baráku do tepla domova...

Sepsal Pavouckej