Slunce pálilo jako kdybychom si ho objednali. První květnový víkend roku 2009 se opravdu vydařil. A vydařil se i 11. Ročník trampského turnaje v ruských kuželkách konaný tou dobou každoročně na vrchu Ostaš nedaleko Police nad metují. Po loňském 10. ročníku,  který se konal v neobvyklém termínu (září)  jsem očekával tentokrát účast slabší. Byl jsem však mile překvapen – už v pátek nás večer u ohně a později v hospůdce sedělo dobrých třicet.

     Pod hřejivými paprsky slunce sálajícího z azurově modré oblohy pak v sobotní odpoledne házelo koulí na laně 40 lidí (včetně dětí). Dalších deset nehrálo a dotvářelo atmosféru fanděním. Spolu s naší akcí se na ostaši konal i sraz auto-moto veteránů, takže o frontu u okénka kiosku nouze rozhodně nebyla.

     Boj o první tři místa byl napínavý až do samého konce. Všichni se dobře bavili, jen místní patron Veverka vzal opravdu vážně a také ho nakonec vyhrál. Hned za ním skončil na druhém místě také domorodec Jirka Jirásek. Trénink v turnajovém prostředí (prý častý!) byl asi znát. Aby turnaj nevyhrávali stále ti stejní lidé, rozhodlo jury turnaje o úpravě pravidel. Platí tedy, že kdo se ocitne více jak třikrát na první příčce, je vyřazen do Síně slávy a turnaje se od té doby smí účastnit pouze jako spolupořadatel a divák. Samozřejmě, že až takovýchto šampionů bude víc, dá se uvažovat o speciálním (třeba večerním) zápase šampionů… Ale to až za pár let. Zatím má k vyřazení do síně slávy nejblíže Divoška a Veverka (oba 2x první). Na třetím místě skončila Gábina z MB. Fenomén umístění nováčků se tentokrát neprojevil.

     Vyhlášení prvních tří míst bylo bouřlivé. I díky Martinovi (Chobotovi) byly recesistické ceny tentokrát „okořeněny“ pivem – na 11. Ročníku to byl sponzorský dar pivovaru Holba.

     Ještě se pak klábosilo u ohně a postupně se všichni přesouvali do zamluvené hospůdky. Třicet rezervovaných míst samozřejmě nestačilo, ale postupně jsme se tam srovnali všichni. Odpoledne dorazil i s kytarou na mašině Kikin, takže o zábavu bylo skvěle postaráno. Pozdě, ale přece se přijel podívat i kamarád Mrož. Když nás hodně rozezpívané slečna servírka vyháněla ve čtvrt na jednu ráno z lokálu, měla to opravdu těžké. Ještě třičtvrtě hoďky jsme kalili u kiosku. Pak šla část osazenstva do hajan (někteří už tam samozřejmě dávno byli). Kikin a spol. zamířili k ohni. Některé z nich tam prý i zastihlo ráno … spící :-).

     V neděli už jen snídaně pod modrou oblohou, kafe, sušenka a „hurá“ domů. Snad úplně každej, včetně veverek, sliboval, že za rok dorazí zas. No, uvidíme.

Sesmolil Pavouk