wz

ZT Hvězda 2010

  Úvodní strana

  Kronika vandrů

 

Fotky z tohoto vandru můžeš najít:

 

Pavouckýho fotoalbum

 

Fotoalbum St. Tr.

 

V Kovářovce

Pečbuřti v akci

Broumovské Stěny z Ostaše

Čertovo auto na Ostaši

Zúčastnili se Pavouk, Bobina, Růža, Chudkyn, Čipr, Katka, Martin, Pajda, Divoška, Nána a na skok Kikin s Píďou + v sobotu večer dorazil i sám Starý tremp...

 

 

 Stručný popis trasy vandru:

Hlavňov - Hvězda - Kovářovka - kemp lesů ČR - Hlavňov - Ostaš

 

ZT Hvězda obráceně

No, hlavou dolů jsme tuto akci rozhodně neabsolvovali, ale tak, jak každý rok, jsme ji pojali po svém. Jde to s námi ale s kopce – nikdo nepřijel vlakem (!!!). Coby motorizovaní trampové jsme se ale nakonec v chatě na Hvězdě ve zdraví potkali. Kikin to pojal vůbec po svém, když cupital po ledové silnici nahoru jen v polobotkách – nějak zapomněl kanady doma (co s nimi taky, v autě?). Zatímco Nána, Pajda, Divi, Martin a Katka seděli u jednoho stolu, zbytek (Pavouk, Bobina, Kikin, Píďa, Růža, Chudkyn a Čipr) obsadil stůl v jiné místnosti. Diplomatickým jednáním jsme ale dosáhli úspěšné trojsměny (v dějinách této chaty možná rekord) a sesedli se dohromady v místnosti s krbem. Večer probíhal zaběhlým způsobem, takže není moc co popisovat. Kikin hrál, my zpívali, Martin to zpestřil foukačkou a Katka flétnou. Každý pojedl dobrou krmi za 50 Kč a zapíjel to, čím sám chtěl. Skalním pečbuřtům jsem rozdal originální vizitky (made in Pavouk) a proběhla i krátká debata na téma my a buřty. To už ale únava kosila první z nás. Ti se vydali ven do té kosy a uložili se pod dřevěným přístřeškem, kde jsme měli ve stínu cizích stanů separé. V půl páté už jsme tam byli komplet včetně Kikina a Pídi, kteří vydrželi nejdéle a přestože měli stan, ani se nezdržovali jeho stavbou a stulili se k sobě na korbu přívěsného vozíku (co se dělo dál ponechám na čtenářově fantazii).

Po osmé hodině jsme se pomalu začali budit. Proběhl rituál sváření vina, včetně jeho odlití pohanským bohům (jen nechápu, proč jsme odlili víc jak polovinu?). Pajda dal kolovat domácí rybí salát (opravdová mňamka), o rumu nemluvě. Ze spacáků se do mrazivých mínus šestnácti nikomu příliš nechtělo, ale metabolismus byl neúprosný – museli jsme vstát chčíc (nechčíc). Balení do kletrů, či rolování do tlumoku (Kikin) nebylo až zas tak hrozné. Čest všem, co s úsměvem na rtech zabalí v takovémto mrazu usárnu. Čest jejich památce... Sotva jsme dobalili, už nám Kikin gestikuloval ze schodů k chatě, že restaurace zrovna otvírá. Poměrně promrzlí jsme vzali zavděk vlažným interiérem s vřelou obsluhou, horkým čajem a hustou gulášovkou. O rumu nemluvě. U zvolna roztápějícího krbu jsme pomalu spřádali plán na další postup. Zatímco valná většina skalních zimních táborníků bude trávit den i noc v blízkosti chaty, my byli rozhodnuti pokračovat v naší tradici a nějakým originálním způsobem se přesunout na Ostaš, do míst, kde vlastně toto zimní táboření v roce 1964 započalo. Nic nového jsme tentokrát ale nevymysleli. Po zaregistrování se mezi účastníky, jsme se tradičně rozloučili s panem vedoucím (panák na schodech) a sněhem směřovali ke Kovářově rokli. Když jsme opouštěli silničku, zalomili jsme palec s Kikinem a Píďou, kteří se museli vrátit domů. Vůbec jsme jim to nezáviděli, protože před námi byla krásná zimní příroda a s trochou štěstí i hospoda :-). Hlubokou, místy až 30 cm vysokou vrstvou sněhu, jsme prolézali skalním labyrintem na hřebeni a pak začali sestupovat jednou z nejkrásnějších roklí tohoto kraje. Byla sice mlha, ale i tak to stálo za to. Naše skupina se cestou roztrhala, protože každý potřeboval na kochání a klouzání jinou dobu. Dole u odpočívadla Lesů ČR jsme se ale ve zdraví sešli, rozdělali oheň z cestou nasbíraných klacků a jako správní pečbuřti se pustili do díla. Po příjemně strávené hodince jsme se definitivně rozhodli k cestě do Hlavňova, kde jsme se nakonec „utábořili“ na pár pivek U Doležalů. Prohodili jsme pár slov s Petrem Poznarem, pozdravili se s Jirkou Jiráskem, který směřoval na Hvězdu a za šera jsme vyšlápli k závěrečnému přesunu na Ostaš. Zavátá cesta přes pole byla drsnou zkouškou, ale všichni obstáli. Když jsme se společně usazovali v hospůdce u Petra Malíka, zjistili jsme, že jsme se rozmnožili – z Pasek dorazil Vojta alias Starý tremp. Večer proběhl v pohodě a v klidu. Všichni si dali výborný gáblík a shodli jsme se, že s kuchyní to jde u Malíků nahoru. Jen by měl někdo kuchařovi říct jak správně uvařit Kyselo... Došlo i na klasické opékání špekáčků v krbu a pak konečně i na spaní. Nahoru na převis šel jen Pajda a Vojta, my ostatní jsme vzali zavděk chatkou, kterou nám už od oběda vytápěl Petr.

Ráno mě probudilo sluníčko. Nezaváhal jsem, rychle nazul boty, popadnul foťák a vyrazil nahoru. Když jsem zdolával svah Ostaše, vymýceným lesem mi vycházející oranžové sluníčko svítilo na cestu. Nahoru jsem se pak prodíral skalním bludištěm po kolena ve sněhu. Pozdravil jsem se s Pajdou, který už si svoje odkochal i odfotil a pokračoval jsem sám k Čertovu autu a na skalní hranu nad Dolním labyrintem. Výhledy byly fantastické, ačkoli viditelnost nebyla už stoprocentní. Když jsem scházel po hodince dolů, slunce se začalo pomalu schovávat za mraky. Dole jsme se všichni sešli na snídani v hospůdce, někdo si dal luxusní česnečku, čaj, či kafe a pak už jen loučení a odjezd auty domů. Snad to příště absolvujeme více trampsky – vlakem. I když lepší autem, než vůbec, ne?

Sesmolil Pavouk