wz

Pavouckýho povídky a veršovánky

 

                                                                                                         

 

Úvodní strana

Kronika vandrů

Pavoukýho povídky - rozcestí

 

Zasláno do 42. ročníku Trapsavce (2016) - 11. místo ze 124. zaslaných básní nad 23 let.

RANHOJIČ

 

Jsem poutník nespoutaný konvencemi,

tulák, co prošlapává zemi a v noci na ní uléhá.

Mířím, kam míří mnozí jiní,

přece se nesejdeme v cíli,

tím pro mě cesta zůstává.

 

Jsem šupák s duší kamelota,

rozdávám  rady do života, sám nevím  kudy kam.

Proto se toulám hlubokými lesy,

přepírám v sobě všechny běsy,

jsem mezi lidmi, ale sám.

 

Jsem ranhojičem svojí vlastní duše,

co temná je jak barva tuše, když zmar se ve mně rozpíjí.

Hledám klid chladných skalních roklí,

bělidlo ve slunečním kotli,

co nitro moje uklidní.

 

Jsem poutník nespoutaný konvencemi,

však nejsem sám v té české zemi, kdo na ní v noci spočine.

Je nás dost prapodivnejch ptáků,

co čerpaj svoji sílu z mraků,

co občas řeknou městu NE!