|
Má láska
k přírodě se projevila již v ranném mládí. Už když jsem udělal prvních pár
krůčků, má cesta vedla právě k ní. Skončil jsem celý od hlíny v matčiných
maceškách na balkoně. Nevím jestli se matka bála o mně, či o macešky. Jisté je,
že jsem pak absolvoval svůj první, a na dlouhou dobu ne poslední, výprask. Od té
doby jsem se balkonu v našem rozlehlém luxusním bytě 1+kk vyhýbal jako čert
kříži. Jak jsem rostl, začal se svět kolem mě rozšiřovat. Viděl jsem ptáky,
zatoulané psy, bezdomovce, krysy i jinou zvěř. Párkrát se mi dokonce podařilo
spatřit v kredenci myš. To jsem pak výskal radostí. Matka a mých šest sester
výskaly též a dokonce si při tom vylezli slavnostně na stůl a židle. Někdy se mi
podařilo myšku chytit. To jsem se pak snažil dát zvířátko kolovat, leč
bez-úspěšně.Celé mé dětství bylo zaplněno příhodami spjatými s přírodou. Dodnes
rád vzpomínám na pejska Maxe, kterého jsem jednoho večera našel schouleného pod
schodištěm v suterénu našeho domu. Přinesl jsem toho přítulného tvora domů,
poškádlit s ním sestry. Všechny k mé velké radosti poškrábal a pokousal, jen na
matku neměl dost kuráže. Teprve po dvou dnech vyšlo najevo, že chudá-ček Max má
vzteklinu. Od té doby stále chodím na hřbitov, kde leží Max spolu s mými
sestrami a s výčitkami svědomí dávám na jejich hrob pugét buřtů, abych si Maxe
udobřil, že jsem ho nedokázal uchránit utracení. Po smrti Maxe a sester byl můj
život rázem klidnější, V bytě nás ubylo a náhle bylo mnohem více místa. Toho
jsem hned využil a u vetešníka jsem koupil staré tisícilitrové akvárium
s kovovým rámem, které krásně zapadlo do míst, kde stávala šestipatrová palanda
mých sester. Do něj jsem od jednoho zkrachovalého akvaristy koupil hejno
krásných šedivě stříbřitých ryb. Rodiče byli šťastni, že jsem si konečně našel
klidného a bezpečného koníčka. Po týdnu (zrovna jsem byl v akvaristickém
kroužku) si otec všiml, že rybky jsou neklidné, pohublé a zřejmě hladové i
rozhodl se je nakrmit. Což se mu nakonec podařilo i za cenu dvou prstů pravé
ruky. Nakonec vyšlo najevo, že ryby v akváriu jsou nechvalně známé masožravé
pirani. Na příkaz otce, který na mě křičel z odjíždějící sanitky, jsem se musel
exotických zvířátek zbavit. Jak je u akvaristů zvykem, spláchl jsem je do
záchodové mísy. A na to doplatil můj jediný bratr Eda, který šel vzápětí, po
spláchnutí poslední rybky na WC vykonat velkou potřebu. Po pěti minutách už ho
skučícího vezla sanitka za otcem na chirurgii. Zřejmě nějaká ta mrška zůstala
nespláchnutá pod hladinou klozetu. Dodnes mi Eda vyčítá pisklavým hlasem mé
lajdáctví. Poučil jsem se a ryb jsem nechal. Během otcovi rekonva-lescence a
pobytu v lázních jsem zkoušel chovat mnoho živočichů, ale vždy se ukázali jako
krajně nevhodní pro chov v panelovém domě. Byli to např. užovka, zmije, orel,
blechy, komáři, švábi (ty jsem ani nemusel kupovat, ty už u nás byli jako doma),
dále pak tarantule, krokodýl, lilie masožravá a jiné. Dnes už jsem se rozhodl
definitivně. Budu chovat krotkého, přítulného a hlavně užitečného tvora. To bude
otec koukat až se vrátí z lázní a uvidí v pravé části pokoje chlívek. Rozhodl
jsem se totiž, že budu v panelovém domě čp. 58, na ulici Járy Cimrmana, v osmém
patře, v bytě číslo 35 v Neratovicích, chovat vepře! |
