7. - 9. února 2003

V druhém měsíci roku jsme se já, Pajda a Kérkonošáci dohodli na společném vandru. A protože jsme už dlouho nebyli v místech nám tolik oblíbených, rozjeli jsme se na Hruboskalsko. Vyrážel jsem s Banjem v pátek odpoledne s Debře v chladném a šedivém počasí. V Turnově jsme zalomili palce s již čekajícím Pajdou a ve třech pak v nádražce počkali půl hoďky na Růžičky. Po šesté jsme se přivítali s Vojtou a Hankou. Společně jsme přeběhli koleje a podél nich došli na město. Kopec k Hlavatici nám dal zabrat - ještě, že bylo kde si oddechnout. V penzionu pod Hlavaticí bylo teplo a útulno. Po nahlédnutí do jídeláku už nám tak mile nebylo, ale vytrvali jsme. Po půlhodince nás překvapili další příchozí - ve dveřích se objevila Divoška, Indi a nějaký nám neznámý tramp. Přivítali jsme se i představili a společně jsme se po dalších pár pivech přesunuli nocí zasněženým lesem i skalami na Malého Faraona. Těsně před ním nasbírali někteří z nás v hustém smrčí suché dřevo, ze kterého jsme pak pod starým známým převisem rozdělali oheň. Lesem se rozvoněla opékaná uzenina a brokolice (vegeta-riánky Indi). Povečeřeli jsme, povídali si, chvilku zkusili hrát na kytary, ale to nám zmrzlé prsty moc nedovolovali. Spát jsme šli dlouho po půlnoci.

            Ráno po snídani nás čekalo další překvápko - z lesa se ozvalo: "Co tady děláte?!" a se smíchem se vynořil Čipr. Přivítali jsme se a chvilku pokecali. Potom se naše parta rozdělila - já s Vojtou, Růžou, Pajdou, Banjem a Čiprem jsme vyrazili nejkratší cestou přes Velkého Faraona na Hrubou Skálu, Divoška s Indi a Kosinem to vzali přes Radeč na Hlavní cestu, kde měli spicha s další kamarádku. Byli jsme domluveni, že se zase potkáme na Hrubce, což se také za slabé dvě hodinky stalo. Pod modrou oblohou jsme potom v počtu již deseti lidí šlapali zasněženým Skalákem. Přes vyhlídku Míru jsme sestoupili ke hřbitovu horolezců a kolem Skauta pokračovali neznačenou cestou centrem skal. Růžičci nás dovedli až ke skaliskům nedaleko Arboreta, kde proběhla zběsilá koulovačka. Zmáchaní jsme šlapali dál přes Lvíčka k Valdštejnu a s radostí tam zapadli do sympatické místnosti s krbem v místním občerstvení. Každý se zahřál čím chtěl a při tom došlo i k definitivnímu rozhodnutí co dál. Zavrhli jsme přesun na Kozlov a přiklonili se k variantě b). Po modré značce jsme sešli k Janově vyhlídce, odkud jsme obdivovali skály ozářené zapadajícím sluncem. V sou-mraku jsme prošli skalním městem do Sedmihorek, kde nás zklamala zavřená hospo-da na Koupáku. Přešli jsme tedy na náměstíčko a byli vděční alespoň za útulno restaurace Selský dvůr. Po-pili jsme výborné pivo, dali si ucházející dlabanec a po dvouhodinovém posezení se dali na další noční přesun. Kolem pramene Kořenského, kde jsme nabrali vo-du jsme šlapali roklí nahoru k Arboretu a od něj po silničce opět na Malého Faraona. Vojta popíchnul část party : "Dneska dělá dřevo druhá směna", ale nakonec jsme se na přípravě ohně podíleli všichni. Proběhla druhá večeře, zkou-šelo se hrát na kytary ("Hurone vrať se, vše odpuštěno!"/Vojta/) a skončilo se u povídání. Únava některé z nás vyhnala tento-krát na kutě dřív. Divoška s Pajdou sice dělali rošambo ještě ve čtyři ráno - to když nás (mě) přesouvali do jiného zalehávacího pořádku, ale jinak byla noc klidná. Banjo opět klepal kosu, a tak i díky němu se ráno vstávalo už v osm ho-din. Posnídalo se, poklidilo a společně se vyrazilo opět na Valdštejn. V bufáči jsme se zastavili jen na chvilku a pod zamračenou oblohou, která se začala protrhávat jsme zamířili na Kalvárii. U tří křížů jsme se chvilku kochali sluncem ozářenou krajinou a poté sestoupili do Pelešan, kde nás pohltila sympatická rodinná restaurace. Dali jsme si príma polívku a došli do Turnova, kde se naše cesty rozdělili. Cíl ale měly stejný - jeli jsme všichni z tohodle krásnýho zimního vandru DOMŮ.