4. ročník

Rok se s rokem sešel a opět tu byl květen a s ním další ročník oblíbeného turnaje v ruských kuželkách. Sjelo se nás ze všech koutů republiky celých třicet jedna(!) – tedy spíš jen z Boleslavska a Kérkonoš(i to jsou kouty naší republiky,ne?). Vládlo větrné, ale naštěstí slunečné počasí, takže i čtvrtý ročník lze považovat za zdařilý.

V pátek proběhl „seznamovací večírek“ v lokále ostašské restauračky. K dobré náladě nepřispíval jen chvalně známý PROJÍMÁTOR 10° (hlavně svými účinky na zažívací trakt!), ale i Kikin s Ondrou, kteří skvěle pařili na kytary. My ostatní jsme se alespoň přidali neškoleným zpěvem(čímž jsme jejich snažení dost znehodnotili). V noci jsme se rozlezli po celém Ostaši a spali jak dudci – někdo na Eldorádu, někdo na Usmíření, někdo pod korunami stromů, jiní v autě(!), či vedle parkoviště(jak stylové!).

Ráno bylo nebe modré a my se postupně začali scházet u okénka kiosku Petra Malíka. Po snídani se část z nás rozhodla k již klasické „túře“ na Kočičí hrad.

 Prošli jsme se tedy Dolním labyrintem, polenošili na vyhřátých kamenech, polozili po pískovcových skalách(jak kdo) a vrátili se plni sil do dějiště konání 4. ročníku turnaje v ruských kuželkách. Na poslední chvíli dorazil i zbytek kamarádů, včetně Slama, dnes již řečeného Bobo. Po uvítání mohl turnaj začít. Systémem Pavouk se za velice napínavých soubojů probojovala do finále šestice nejlepších borců. Boj o první tři místa svedli Fíďa, Mišák, Pompo, Cajs, Čipr a Lenka. Velice suverénně zvítězila Lenka – nováček turnaje. Dokázala dát totiž tři devítky za sebou!! Daleko za ní tedy skončil druhý Čipr a třetí Fíďa. Za kvílení větru a veselých kamarádů jsem předal šampiónům ceny a pomalu přišla rozlučková spářka. Kamarádi mi jako dík za uspořádání této úspěšné akce předali také dar – litr Fernetu. Naštěstí mi z jeho konzumací všichni vydatně pomohli, takže jsem ten dar bez újmy přežil. Ještě jednou dík – za dar i pomoc! Večer pomalu přešel do noci a naše grupa se pomalu rozpadala. Opět jsme se uložili, kde se dalo. Tentokrát to ale vyhráli ti, kteří si ustlali pod převisem, či střechou.

Ráno bylo totiž chladné a deštivé. Mrholení přecházelo v déšť, když jsem spolu s Huronem, Pítrem, Kukačkou a Michalem obdivoval „panoramata“ z vyhlídkových skal v mlze utopeného Ostaše. Sestoupili jsme tedy raději zpět na základnu(i tak lze nazvat Petrův podnik – díky za něj). V již tak časně otevřeném lokále jsme nalezli sucho i spoustu promočených kamarádů, u okénka pak horký čaj a vlažný rum. ÓÓÓ, jaká lahoda!! Valda s novou přezdívkou Jonatán se pustil do „Jablíček“(do těch od pana Jelcina), a tak spolu s kytarami obveseloval všechny zúčastněné.

 Ovšem každá legrace má svůj konec. A tak i my se museli zvednout, rozloučit se s vstřícným personálem a slibujíc (či snad vyhrožujíc?), že za rok jsme tu zas, odcházela naše povedená skupinka lehčí o motoristy s Paky a Jablonečka do Teplic. Na vlak jsme však deštěm nespěchali. Obešli jsme lhostejně nádraží a naše kroky nevedly nikam jinam, než do staré dobré Rybárny na gáblíček. Čekalo nás však veliké překvápko – stará dobrá Rybárna se změnila v novou a neznámou. Co by to však bylo za dobrodruhy a trampy, kdyby se zalekli neznáma! Zaplnili jsme tedy odhodlaně podivný a moderní lokál kavárenského stylu a rozhodně jsme toho nelitovali. Obsluha možná ano, ale to nám nevadilo. Jistě na nás dodnes vzpomínají. Dá se totiž jen těžko zapomenout na partu zelených smradlavých otrhanců z nichž si například jeden objedná rybí prsty a druhý ho doplní: „A prosím ty prsty bez nehtů!!“(Pompo & Leoš). Další pak překvapí přáním jednoho buličího voka a to „bez vobočí prosím!“(Huron). No, i zde srdečně jsme se rozloučili (nevím jestli se mi to jen zdálo, ale obsluha se s námi loučila srdečněji,než my s nimi). Teď jsme již bohužel spěchali na vlak, který nás uplakanou krajinou s písničkami na rtech dovezl ze čtvrtého ročníku Little frťan cupu na Ostaši ve východních Čechách domů.