wz

  Úvodní strana

 

  Kronika vandrů

 

  Kronika historie vandrů

Zimní táboření na Hvězdě

Broumovské Stěny

1.-3.12.1995

 

Na tuhle akci nás upozornil jeden kamarád, kterého jsme poznali na Kokořínsku v prvních dnech zimy. Do východních Čech jsem vyrazil ten první prosincový víkend spolu s Cajsem a Slamem. Vyjeli jsme ve 14,19 z Mladé Boleslavi a s (h)různými přestupy jsme dojeli do Náchoda v 18,40. Spatřiv ceduli nad schody z nádraží jsem zděšeně volal - „To není Náchod, to je Východ!!“ Zmýlená neplatí, frčelo se dál. Z Police nad Metují jsme šlapali tmou do města více než 3 km. Na náměstí jsme se doptali hospody (stáli jsme před ní) a tam po peripetiích s občankami dali pár Olivětínů. Dát si jen o jedno víc, nevím jak bychom dopadli. Naštěstí zavírali, a tak jsme vyšlápli po červený z města do zcela nechutného stoupání. Za kopcem jsme vstoupili do vsi Hlavňov, ve které nás vcucla ještě otevřená hospoda U Doležalů. Pomíchali jsme různé nápoje - čaj,rum, pivo, malibu, káva… Po jedné hodině jsme vypadli a vyhledali vhodný bivak v nedaleké autobusové zastávce. Ve zděné budce, kde nefoukal vítr jsme se rozložili a pomalu usínali. Byla docela kosa - hlavně Cajsovi, který doma zapomněl spacák a tak usínal v mém kabátu zahalen do celty. Ještě za tmy jsem se probudil a koukám Cajs nikde. První moje myšlenky byly: byla mu zima, vydal se hledat spásu k lidským obydlím. Moc daleko od pravdy jsem nebyl. Přes zeď bylo slyšet podivné praskání. Vyšel jsem ven, obešel boudu a tam u zdi ležel Cajs vedle rozdělaného ohně a klidně podřimoval. Nakonec tedy možná přenocoval z nás tří nejkomfortněji. Sbalili jsme se a v 8,00 vyšlápli kopcom na Hvězdu. Drobně sněžilo a krajina si oblékala bílý šat. Bylo tam krásně, moc krásně. Výborná obsluha, dobrý čaj, kafe i tlačenka. To už jsme seděli v restauračce, když jsme si takhle vychvalovali příjemné prostředí. Den jsme ale v knajpě strávit nehodlali. Zanechajíc bágly, vyrazili jme na prohlídku okolí. Sešli jsme kouzelnou Kovářovou roklí pomalu zapadávající sněhem. Dole postavili sněhuláka - samce jako hrom a obloukem se vrátili kolem třetí hodiny zpět na Hvězdu. Chata se již zaplnila účastníky 32. zimního táboření, a tak jsme byli rádi, že jsme našli kamaráda z Kokořína, který nám držel fleka. Po páté proběhlo nedaleko kaple panny Marie Sněžné zapálení slavnostní vatry. Večer pak byl kulturní a moc zajímavý program. Promítali se diáky z Dolomit a Broumovska od Oldřicha Jenky, hrála kapela z Police „Kamarádi osady 5“ a rozdávali se ceny v rúzných kategoriích (nejstarší a nejmladší účastník,největší parta atd.). Tu noc jsem zimně tábořil jen já. Cajs a Slam raději přespali v chatě, ostatní účastníci měli stany. Já si zhotovil polozáhrab nedaleko ohně a pod celtou v klidu usnul. Ráno mě probudila nelidská žízeň. Čutora byla zcela zamrzlá, a tak jsem vzal zavděk klutem rumu od kamarádů ohřívajících se u nedalekého ohně. Po vzbuzení Cajse a Slama a sbalení báglů jsme vyrazili na zpáteční cestu - zas jen ve třech. Podařilo se nám v mlze najít Ostaš, kde jsme u Kočičího hradu poobědvali a pak po sestupu na Klučanku pokračovali do Teplic nad Metují. Do odjezdu vlaku byly dvě hoďky času, - ulehli jsme tedy na lavičky v liduprázdné čekárně a dospávali. Za hodinu nás vzbudil hluk postávajících davů cestujících. Uvolnili jsme tedy místa a po kafíčku z automatu nastoupili do vlaku, který nás z téhle pěkné akce odvážel domů. Bylo nám jasné, že jsme tady nebyli naposled!

- KONEC -